Ach ta nespravedlnost a deprese.
Když se nám nic nedaří a všechno je proti nám, což působí jako nějaké spiknutí, je opravdu nejlépe to přijmout s odevzdáním. Nakonec nic jiného nám nezbývá a každou snahou to překonat padáme do ještě větších depresí. Proč to tu říkám? Takové dlouhé krušné doby jsem tu měl když jsem se vrátil z Prahy do Německa. Nebraly konce. Nechci se o nich rozepisovat, ale jedno mohu jen říct, že jsem se spoléhal na nejbližší osobu, která se měla za mé nepřítomnosti o to málo postarat a nechala mne ve štychu. Nemyslím tím ex, aby nedošlo k mýlce... od té už opravdu nic dobrého nemohu čekat. Ale myslím, že je to všechno už za vodou, vše jsem zase dal pracně do pořádku a jen vím, že se tady mohu opravdu spoléhat jen na sebe. - Každopádně jsem mohl dopadnout ještě hůř, jako tento muž. Nejdřív jsem ho viděl na ulici a asi po hodině, čistě náhodu, v kostele. Buď se kaje... nebo spí. Dnes mi jeden bezdomovec polil celej stůl pivem, když se zapotácel. Dnes brali sociální dávky a celé město ožralejch. -
