Kreperat

Často se do něčeho, do nějakých cizích osudů přimotám a ani nevím jak. To mám z toho, že rád lidem v nouzi pomáhám. Moje kamarádka potřebovala pomoc při skládání botníku, který ji přišel v dílech (které byly navíc špatně označené), tak jsem se z Masaryčlky vypravil za ní. Dokonce i návod na ten botník (byl z Polska) byl nepřesný, takže jsme si na ním docela lámali hlavu a vydrželo nám jeho sestavování (byl i se šuplíky) skoro celé odpoledne. Když jsme byli v nejlepším (myslím uprostřed práce) zavolal její kamarád (chodí s ním dva roky), aby ho pustila nahoru... a ona mu řekla ne. On si to hned vysvětlil, že tam někoho má (no já tam byl) a hned ji začal bombardovat esemeskami ať mu vrátí klíče a jeho kolo, které měla v ve sklepě v kočárkárně. To moji kamarádku ovšem naštvalo, "je to magor," řekla mi, "tohle mi dělá pořád a nebudu skákat jak chce" a telefon nebrala. Ten botník jsme nakonec zdárně postavili, udělala mi k večeři palačínky a šli jsme si sednout kousek od