Ženě se neříká ne
Ženě se neodmítá a tak jsem se k ní vydal. Podrobně mi popsala kde bydlí a jak se k ní dostanu. Pozvala mne na půl jedenáctou na kávu a tak jsem cestou na autoubus ještě koupil v Pennu nějaké oplatky. Byla to pak docela komplikovaná cesta. Nejdřív na autobus na Kačerov a z Kačerova jiným autobusem dál. Taky jsem mohl zajet na metro Smíchovské nádraží a pak jiným autobusem směrem na Opatov, který nikde jinde nestavěl. Jel jsem raději tou první možností ale kdybych si vybral tu druhou, byl bych tam dřív. Octl jsem se v takové malé vilové čtvrti krátce před jedenáctou a jediné poznávací znamení které jsem měl, byl rohový domek obrostlý břečťanem a ten jsem taky po kratším bloudění našel. Zazvonil jsem u zeleně natřených kovových vrátek a nic. Teprve až po třetím zvonění, uběhlo dobrých pět minut, zarachotil klíč v zámku a proti mne stála její malá dcera, která vypadala tak na patnáct. Řekl jsem ji že jdu za její maminkou, že mne pozvala a ona mi odpověděla, že máma spí a že jí nemá budit.