A jak je to u vás s postelí?
Trochu ožehavé téma, takže ani nevím jak začít. Každopádně vás milé blogerky do své postele nezvu a ani by se vám v ní nelíbilo. Jelikož mám v Praze malý byt (v Německu je podstatně větší) postele jsou jen křesla, která si mohu rozložit. A ta mám v podstatě rozložená stále, protože jsem jednak línej je skládat a rozkládat a navíc už od dětství na nich dělám cokoli... čtu, kreslím a někdy taky spím. Jako názornou ilustraci vám mohu ukázat M., když jsem ji vyfotil, jak si na mé postele četla Reflex a věru byl na ni, aspoň pro mne, i krásný pohled. To však neznamená, že se M. moje postel líbí, ba naopak. Pokud u mne přespí, ráno mi nadává, jak je z ní celá rozlámaná a kdy prý si opatřím normální bytelnou postel. Tohle však ani moc rychle neřeším, protože si myslím, že na posteli, jaká je, zase tak docela nezáleží. Jisté věci, jistě vás napadá jak to myslím, se dají přece dělat i jinde, než na posteli a je to pak navíc i mnohem zajímavější. K tomu mne napadá jedna malá epizoda s mým někdej