Kreperat

Po jedné odpoledne jsem zajel za M. k její práci, drív skoncila a tak jsme se zase vydali na procházku kolem Hostivarské prehradu a uz se to stává pomalu pravidlem. Bylo hezky, i kdyz se slunícko jen zdráhave snazilo vykouknout. M. se brodila spadlým listím a bylo krásné ji pozorovat. Mela uz i pletené rukavice, ale ty si pak sundala, abych jí radeji zahríval já. Nakonec jsme dosli az na metro Háje a jeli ke mne domu. Dopoledne jsem uz uvaril kvetákovou polévku, abychom se hned zahráli a i predvaril ten kveták a brambory. Polévku jsme snedli a hned se sama pustila do toho kvetáku, aby ho obalila. Uprímne receno, pozovat ji v kuchyni pri varení je jeste krásnejsí... to asi kazdému mu muzi... a tak jsem ji i zásterku vcera koupil... se zelenými kvítky, cervene lemovanou a s kapsickou na brísku. Nemohl jsem se vynadívat, jak jí to v ní sluselo... ani nevím, jestli to nemohu ríct... byla v ní jen spore odená. Snad tohle taky nebudete brát jako provokaci. :D Takze jsme se tím smzeným kveták

Vedel jsem do ceho jdu, ale stát ve fronte tri hodiny na studené kamenné dlazbe v teniskách není zrovna príjemné, ale prezil jsem to ve zdraví, i kdyz mi jeste ted z toho mrznou nohy. Brali tech lidí na prohlídku Valdstejským palácem jen po ctyriceti lidech a fronta byla az na ulici. Ale stálo to zato i kdyz asi opakatovat to nebudu. Fotky samozrejme mám, ale ty vám stále jeste nemohu ukárat, kdyz nemám na ne program. Potom jsem potkal P. a pulhodinku jsem se s ní bavil. Byla ráda, ze mne vidí a ze si muze o svém trápení s nekým promluvit. Její dosud nejvernejsí kamarádka ji z niceho nic ukázala záda a ani neví proc se na ni zlobí. Navíc její partner, s kterým se pred pár lety sice rozesla, ale zustali kamarádi, odjízdí do ciziny. A najedou zjistila, se uz se ani nemá komu sverit. Vsechno je najedou behem pár dnu fuc a s tím i jistota o kterou by se mohla aspon oprít. Nojo, uz vidím zase pár komentáru, vsak víte, jaké myslím, ale nemám se prece za co stydet, ze mám pár kamarádek a prít