Kreperat

Všichni se zlobíme na sebe, hlavně když se nám něco nepovede. Pak na sebe nadáváme, co jsme to za pitomci. Nebo když nám něco neleze do hlavy. Všichni to jistě znáte. Často je to víc bolestnější, než když se někdo zlobí na nás, protože nás zlobí to naše vlastní selhání. Dnes se na sebe zlobila moje kamarádka a měla potřebu se mi svěřit jaká je slepice (slepice chová její dědeček a nemá je pro tu jejich slepičí náturu ráda). Docela jsem ji i chápal, protože jsem se kdysi na sebe taky podobně zlobil (deset let mi trvalo poslat svoji ženu kvůli té její sektě do háje) jako ona zrovna teď. A proč se na sebe zlobí? Nemá odvahu se od svého muže odpoutat, i když dobře ví, že tím nic neztratí, ba naopak, najde svobodu. Kdykoli se s manželem vídí, on si neodpustí, aby ji nějak neponížil a neukázal jí jakou má nad ní převahu a to ji uvádí do ještě větší beznaděje. Abych tu zase nepsal nekonkrétně, jen malý příklad. Zavolala mu dopoledne jestli přijde na oběd a on jí odpověděl "Ještě nevím a

I moje M. po tom maturitním plese byla samozřejmě "mrtvá". Musela se z toho vykurýrovat a na procházku nechtěla ani náhodou... a tak jsem zavolal Dagmar a tu taky skolila schřipka. Ty holky nemají žádnou imunitu a nic nevydrží. To je tím, že jsou moc zhýčkaný. Vyšel jsem si tedy do města sám a jen foťák mi dělal společnost. Mám docela mega kamarádek a když potřebuji doprovod, najednou žádná není k mání. Večer mi pak ještě zavolala Dagmar, je učitelka, i když jen v jeslích, ale moc ráda mne vychovává a nic jiného ji nenapadlo než aby mi řekla, když jsem si postěžoval, že se mám držet jen jedné a ta by si vždycky na mne udělala čas. To je fakt docela dobrá útěcha. Nakonec i s jen tím foťákem to byla hezká procházka. Vyšel jsem na Hrad a tam se aspoň za ně všechny pomodlil. Tahle fotka se líbí líbí víc než ta další, protože je taková pohybová, má šmrnc. . Tahle žena mi tam připadla jako ztracená, jako kdyby ji tam někdo zapomněl. Blondýnka. Každej tam fotil. Muží musí v kostele