Kreperat

Včera byl můj poslední volný den, tak jsem vytáhl moji německou kamarádku do gesnkirchenského městského parku. Bylo docela hezky, tak jsem si to nárámně i užili. Na okraji byla nějaká slavnost s občerstvením a malým programem, tak jsem se tam zastavili, napili se a šli dál. . Park byl docela opuštěný, jen párek milenců na lavičce, ale to nám vůbec nevadilo, byl skoro jen náš. Po té vichřici v květnu tam stále leželo plno stromů. . . Večer jsem dostal plno majlů, takřka od všech mých českých kamarádek, nebo přítelkyň, nazývejte si je jak chcete. Mám je všechny jmenovat? Tolik jich zase nebylo, bylo jich jen pět... od Jindřišky, Jitky, samozřejmě Marcelky, ale hlavně od Marušky jich došlo několik. Napsala mi že se už "našla", je jí po mně smutno, kdy prý přijedu a že až ty cikány, kteří ji vykradli dům, policie najde, jako že ne, uřízne jim hlavy a jistě sama pak skončí v lochu. Vybíli ji natolik tak dům, že neměla ani z čeho se tam najíst a kam si sednout. I tu postel jí odnes