Kreperat

Menšina je tak trochu pochybné označení, protože časem, kdo ví, může být většinou, která nás převálcuje. Ale žádný strach, o romech, neboli cikánech ta úvaha nebude. Mimochodem oni sami, pokud se vám to označení cikán zdá hanlivé, si navzájem tak říkají. Článek je tedy o buzerantech, říkám to taky bez servítku na ústech. A bez mučení i přiznám, že je zrovna v lásce nemám. Možná některým dívkám tady na blogu zvednu mandle, protože ty je zbožňují a ve své sentimentalitě o nich píší pubertální povídky, protože ta jejich jiná orientace je přitahuje, ale skutečnost o nich je zcela jiná. Nemíním ovšem ty zdrženlivé. Sám s buzeranty mám bohužel jen negativní zkušenosti. Jsou sexem posedlí, smilní až za ušima, vtíraví a z velké většiny i zvrhlí. Nenechají nikoho na pokoji. Jejich počínání bych mohl často přirovnat k úchylům, kteří přepadávají malé dívky a znásilňují, jenže tentokráte se zaměřením na kluky. Takže nějaká romantika v tom rozhodně není. Jako mladej kluk jsem vypadal docela dobře a...

Kdo není z Prahy, vstup do Kinského zahrady je od tanku ze Smíchova. Je to ten tank Rusů, který byl natřen na růžovo a dost mne překvapilo, že tam už není. Trochu chumelilo a po pár krocích, asi v tomto místě, jak vidíte dole na fotce, Lenka dál nechtěla, ale nakonec jsem ji přemluvil. Chumelenice mi nevadí, spíš naopak, pokud mi nejde sníh do očí. Tady si přesto Lenka vyndala foťák a fotila kačenky. Povedly se jí líp a tak se na ně raději podívejte u ní. Pak jsme došli k pravoslavnému kostelíku. Teď vidím, že ty fotky jsou docela smutné, takřka depresivní, ale to se jen zdá. Do Kinského zahrady se procházím rád a kdo mne zná déle z blogu ví, že jsem tam byl na procházce snad se všemi holkami. :D Poprvé jsem tam byl Aničkou, pak s Klárkou a s Bohunkou, pak se Šárkou... a tak si i na ně tam zavzpomínám. Včera jsem tam byl poprvé v zimě. Například na podzim je tam barevněji, ale přesto i to bílo má půvab. Úplně nahoře jsou potom skály a můžete si na nich i číst různé vyryté nápisy. Viděl...