Jako pes na řetězu...
... ale ani mi to tolik nevadí. Známí a kamarádi si ke mně najdou cestu a lidi tu mám po celý den před sebou jako na běžícím pásu, takže se nenudím. Ten řetěz myslím proto, že všechny fotky tu tento týden budou jen z jednoho místa od stolu. Snad vám to taky nebude vadit. Hned ráno kolem přešel jeden opilec, který si nesl hned dvě láhve piva na kocovinu a zákazníci, jako ty tyhle dvě (tentokrát německé) holky, se pak ke mně pomalu začali trousit. Celý den od rána do večera je to trochu únavné, ale když přijdou lidi a chtějí si se mnou popovídat, jde to ve zdraví přežít. . . . Je tu hodně tureckých Kurdů v krojích a jsou to vlastně takoví cikáni. Jak už jsem napsal, přicházím domů až po deváté, tak se omlouvám, že vám nestíhám oplácet komentáře. Ale za vaše komentáře jsem vděčný a k vám na blog se aspoň podívám. .