S Martinou na Dívčí hrady
To jsem ještě nevěděl, že se jmenuje Martina. Nastupovala na Novodvorské do stejného autobusu, já předními dveřimi, ona prostředními, sedla si po směru jízdy, já proti směru a po chvíli, když se autobus rozjel, nemohli jsme zabránit očnímu kontaktu po kterém si začala uhlazovat vlasy. Potom už jen stačilo abych ji na konečné nabídl doprovod k procházce, na kterou se sama vypravila. Však znáte moje životní poslání, být utěšitel opuštěných žen, protože se nemohu dívat jak jim je bez muže. Navrhla Dívčí hrady a tak jsme hned sedli na metro a zajeli do Radlické. Nejdřív jsme se vypravili na Děvín a potom na vyhlídky na Ctirad, kde bylo při takovém krásném počasí lidí jako na Václaváku. . Martina je sama pět let po rozvodu. . . . . . Tady máte nás dva. . . . A co dál? Pak jsme tím samým autobusem jeli domů na Nodvorskou. .