Kreperat

Na rozdíl od denně pracujících lidí, se víkendů docela hrozím, protože všechny moje kamarádky buď odjedou na chaty nebo k svým příbuzným a dětem a stává se, že na mne nemají čas. Ale tak jsem to i vybral, protože prostě s jednou, kterou bych si k sobě nastahoval, nevydržím. V sobotu jsem se měl vidět s Aničkou, ale ta mi vzápětí zavolala, že její sestra musela do nemocnice, takže ji jede navštívit. V neděli jsme se měli tedy sejít znovu, ale hned ráno jsem od ní dostal sms, že si popálila ruce a utíká na pohotovost... a nebyla by prý jistě milá společnice. Asi Pánbůh nám schůzku nepřál. Naštěstí se hned nato ozvala Jitka z Mílovic jestli bych za ní přijel, že mne čeka na oběd. Asi si to ten Pámbůh se mnou nakonec rozmyslel a tak jsem i jel. To byste snad jeli taky. Nakonec mne Jitka umluvila ať tam zůstanu a přespím a co myslíte, zůstal jsem? Jo, zůstal a udělal jsem dobře, protože se ten oběd protáhl až do pondělí do večera. Ráno nás přišla pozdravit hrdlička... ... a po dalším obědě