Kreperat

Vlastně si nemám ani nač stěžovat. Mám se docela dobře. Jsem natolik finančně zajištěný, že pracuji pro radost jen proto, abych byl mezi lidmi, mám kde spát a co jíst, jezdím si autem kam si zamanu, mám dvě zdravé nohy a zdravé ruce, hlava je taky docela v pořádku, svoji ex jsem poslal do háje a jsem pánem svého času, mám krásnou a chytrou dceru, ani o kamarády a kamarádky nemám nouzi, přítelkyně mne má stále ráda, předpokládám... ale přesto se často cítím sám. Jako sirotek. Vypadá to asi jako hloupost, se v dospělosti cítit jako sirotek, ale takový je prostě život, že rodiče (a někdy i bratři a sestry) nám odejdou a zůstaneme z celé rodiny sami a opuštěni. Tu rodinu, ze které jsme vzešli, v které jsme byli počati, ta rodina, kterou pozdějí sami založíme, ji jen nahradí, pokud vůbec, jen z části. Proto i Seifert psal tak krásné básně o mamince, proto i Božena Němcová napsala Babičku. Být opět malým dítětem a rodiči opatrován a laskán. Ta naše pravá rodina, i když nám smrtí odešla, je p