Kreperat

... pokud člověk nemokne, nebo mu aspoň neteče do bot. Byl jsem včera zalezlý doma, udělal si z posledních brambor, které jsem tu měl, bramborák (pokoušel jsem se i o bábovku v mikrowelle, ale tu jsem jsem spálil i s pekáčkem) a pustil se konečně do daňového přiznání, které musím odevzdat do konce května. Dávali i na Arte krásný životopisný film o spisovatelce, která trpěla schzoifrenií, Janet Frame. Nikdy jsem od ní nic nečetl a tak se po nějaké její knize podívám zítra do knihovny. Za celý den jsem promluvil jen jedinou větu s jedním člověkem, který na mne zvonil, abych mu otevřel domovní dveře, ale pak na chodbě zapsal stav elektřiny... takže si už pomalu mluvím jen pro sebe. Aspoň že s Maruškou si vždycky večer napíšeme. Už jsem tu snad minule psal, že vedle do bytu se mi nastěhovaly dvě cikánky. Přes den jsou ticho, asi spí, ale v noci, kolem třetí, když přijdou nejspíš z bordelu, aspoň tak mi to naznačila sousedka z druhé strany, docela vyvádějí (jsou rozdivočelý), takže mne poka