I deštivé dny mají něco do sebe...

... pokud člověk nemokne, nebo mu aspoň neteče do bot.

Byl jsem včera zalezlý doma, udělal si z posledních brambor, které jsem tu měl, bramborák (pokoušel jsem se i o bábovku v mikrowelle, ale tu jsem jsem spálil i s pekáčkem) a pustil se konečně do daňového přiznání, které musím odevzdat do konce května. Dávali i na Arte krásný životopisný film o spisovatelce, která trpěla schzoifrenií, Janet Frame. Nikdy jsem od ní nic nečetl a tak se po nějaké její knize podívám zítra do knihovny. Za celý den jsem promluvil jen jedinou větu s jedním člověkem, který na mne zvonil, abych mu otevřel domovní dveře, ale pak na chodbě zapsal stav elektřiny... takže si už pomalu mluvím jen pro sebe. Aspoň že s Maruškou si vždycky večer napíšeme. Už jsem tu snad minule psal, že vedle do bytu se mi nastěhovaly dvě cikánky. Přes den jsou ticho, asi spí, ale v noci, kolem třetí, když přijdou nejspíš z bordelu, aspoň tak mi to naznačila sousedka z druhé strany, docela vyvádějí (jsou rozdivočelý), takže mne pokaždé vzbudí. Dokone mám podezření že v tom vloupání do mého bytu měly asi prsty. Teď když někam jdu (opustím byt) schovávám počítač, abych o něj nepřišel. Holt nenám to tady úplně jednoduchý. To je tak, když si člověk pronajme laciný byt (mít drahý byt pro těch pár měsíců co tu jsem, by mi bylo docela líto), že má v něm pak i takové sousedy.

Užijte si krásně den i za deštivého počasí.

.