Tak já rozhodně neutíkám ze života...
... mně se tady líbí a každý den mi přinese nějakou radost a nějaké překvapení. Docela se divím, proč jsou někteří lidé tak zahořklí a nedovedou si dopřát co jim život nabízí. V neděli jsem si vyšel po Praze s Danou a na Kampě v jedné kavárničce nad Čertovkou jsem si konečně dal letošní burčák a Dana zůstala u kávy. . Pak jsme se vydali na Střelecký ostrov odkud je nejkrásnější výhled na Karlův most. . U Dany jsem pak dostal tuhle večeři. Špenát s něčím co jsou něco jako brambory. Dana to jedla taky, ale pak jsem měl po večeři i společníka, když umývala nádobí. A pak pro změnu jsem to byl já, kdo přistál v cizí posteli. Je rozhodně lepší než ta moje, na ní je člověk jak na moři, ale zůstat se mi na ní do rána nechtělo. Musel bych si taky, viz předchozí článek, žehlit slipy. A vůbec procházka noční Prahou, když není vidět člověka, je taková krásná dohra... A měl bych snad dobrovolně utíkat ze života? .