Na kole do Essenu
Takové počasí, jaké bylo včera, by bylo škoda nevyužít a tak jsem se i přes problémy páteře vydal po obědě na kole do Essenu. Třeba mi ta jízda přes hrboly pomůže. Cyklistická stezka tam nevede a proto jsem musel po silnici mezi auty, což nebylo při cestě domů zrovna bezpečné. Navíc jsem si trochu zajel a zabloudil a oslovil nakonec dva důchodce. Snažím se neměcky nemluvit jako Gott, ale stejně mne v něm poznali. Někteří lidé mne považují za Holanďana, ale tihle hned jestli nejsem Čech. Samozřejmě znali Gotta, ten tu má větší věhlas než Havel. Záda mi sice bolet nepřestaly, ta blokáda v nich se drží, ale aspoň jsem si užil hezký den. Ostatně moje M., jak mi večer psala, taky byla na kole. V Essenu bylo takové pravé ospalé nedělní odpoledne. Lidi v kavárnách, slunili se a na procházkách. . . . Ten černoch se na procházku pěkně vyšnořil. . Byl jsem i v kostele, ale ten vám ukáži někdy příště. .