Kreperat

Na rozdíl od bohatě členěné uliční fasády vypadala odvrácená strana domu jako by patřila do potěmkinovy vesnice. Byla odbytá, strohá, jako běžný činžovní dům, jen zasklené vnitřní schodiště a po jeho obou stranách jednoduché balkony bytů. Malý, betonovými deskami vydlážděný dvůr, s několika záhony kolem, s travnatou plochou uprostřed, sousedil, oddělen vyviklaným tyčkovým plotem na všech třech stranách, s rozsáhlým soukromým zahradnictvím. Majitelem zahradnictví, i když jen na dožití, byl chlap jako hora. I přes své pokročilé stáří stále něco zkoušel a vynalézal, většinou to však byly jen ztřeštěné nápady, ale co bylo na nich krásné, měly vtip. Celá ta jeho zahrada byla i pro děti, které miloval, vyloženým rájem. Protože věděl, že mu to všechno vlastně už nepatří, že mu to komunisti už vlastně vzali, dělal pro děti možné nemožné a všechno co mohl rozdával. Natáhl třeba lano mezi dva stromy a učil je provazochodectví, učil je na vlastním příkladu jak si dát nohu za krk, ale učil je i ja...

Dnes jsem si vyjel na kole a projel polovinu Essenu a Gelsenkirchenu. Naštěstí jsem nezmokl. Foťák je pořád v opravě, ale měl jsem sebou takovej lacinej za pár eur. Podle toho ty fotky taky vypadají. Fotil jsem tentokrát stromy a co nevidím, na lavičce dvě holky. - Chtěl jsem pokračovat dál, ale vzápětí dlouhej polibek. To jsem si nenechal ujít a vám ho i přiblížil. :D -

9.7.1404 Z příkazu arcibiskupa pověsili na šibenici 50 mužů za loupežnictví. Jejich vůdce, Zoul z Ostředka tam visel 7 let, dokud mu nějaký podivín neutrhl nohu ve snaze jej sejmout. Pohřbívat viselce pokládal za svoji povinnost a pokud na to nestačil sám, opíral je v noci o stánky trhoviň, které potom musely zařídit pohřeb. Zoulu provázel s duchovní útěchou na popraviště Jan Hus. A tak mi taky napadá, co se poučit z historie. Třeba Dominik Duka by mohl ty na naše zlodějné politiky nechat popravit a těch 50 by se i dnes jistě našlo. Jen přemýšlím, kdo by mohl být ten jejich vůdce, který by nám tu pak visel těch sedm let. Co myslíte? -

Čirou náhodou jsem objevil jeden dokument o Máchovi a jak už jsem nedávno tady psal, lidé kteří se zapíší do národní kulturní paměti, nenaleznou klid ani po smrti a vždy něco vyplyne z jejich života ven. Takže zápis ze dne 29.09.1836 Bojovou pohotovost vyhlásili v litoměřických kasárnách, kde si spletli očekávaného arcivévodu s K.H.Máchou, procházejícím se městem ve fantastickém oděvu a jezdeckých botách se zlatými ostruhami. Geniální básník vždy překypoval oblečením, mystifikacemi a nešetrnými způsoby. Neměl intimních přátel a tehdejší vlastenci se podivovali, že je mezi nimi trpěn. Procestoval Evropu a toulal se s cikány a uhlíři. Nadšený divadelník, piják, zpěvák, holkař. Vinárník, u kterého v Litoměřicích bydlel, tvrdil, že nemá v hlavě vše v pořádku. Tak to je konec toho krátkého dokumentu při jehož četbě mne napadlo, že taky znám některé lidi kteří za každou cenu chtějí vybočit z normálu a neuvědomují si, že jsou pro okolí většinou směšní. Nikterak nechci tvrdit, že by se člověk ...