Jeffersův dům - Konečné znění 32

Na rozdíl od bohatě členěné uliční fasády vypadala odvrácená strana domu jako by patřila do potěmkinovy vesnice. Byla odbytá, strohá, jako běžný činžovní dům, jen zasklené vnitřní schodiště a po jeho obou stranách jednoduché balkony bytů. Malý, betonovými deskami vydlážděný dvůr, s několika záhony kolem, s travnatou plochou uprostřed, sousedil, oddělen vyviklaným tyčkovým plotem na všech třech stranách, s rozsáhlým soukromým zahradnictvím.

Majitelem zahradnictví, i když jen na dožití, byl chlap jako hora. I přes své pokročilé stáří stále něco zkoušel a vynalézal, většinou to však byly jen ztřeštěné nápady, ale co bylo na nich krásné, měly vtip. Celá ta jeho zahrada byla i pro děti, které miloval, vyloženým rájem. Protože věděl, že mu to všechno vlastně už nepatří, že mu to komunisti už vlastně vzali, dělal pro děti možné nemožné a všechno co mohl rozdával. Natáhl třeba lano mezi dva stromy a učil je provazochodectví, učil je na vlastním příkladu jak si dát nohu za krk, ale učil je i jak sázet sazenice a mladé stromky. Zeleninou se mnoho nezabýval, jen pro svou potřebu a své známé, s kterými provozoval výměnný obchod. Byl ve všem soběstačný. Pár metrů od srubu měl vykopaný krecht a tam ukládal všechnu sklizenou zeleninu, brambory a celou nůši hrušek a jablek, aby měl v zimě co jíst a z čeho vařit. Jinak raději pěstoval karafiáty a růže, na podzim listopadky. Z jejich výtěžku vlastně žil, ty prodával na dušičky spolu s chvojovými věnci. Aby měl také hnojivo pro své květiny, sbíral po městě koňské koblihy, ale koní bylo s postupem času málo. Proto při své vynalézavosti postavil hned u hlavního vchodu dřevěnou latrinu, veřejný záchod, kam nutil zákazníky dělat svou potřebu. "Když se mi tam nevysereš, neprodám ti ani hovno", říkal jim na uvítanou a myslel to vážně. Nebyl to vtip. Ta "hovna" pak skutečně ředil "chcankama" a rozléval je velkou konvicí po zahradě.

Ovšem nejzajímavější na celé zahradě bylo jeho obydlí, spíše dřevěná chatrč, které říkal weekend, asi proto, že byl v minulosti zapálený skaut. Byl to dřevěný srub, který si před lety sbil z klád a prken, bez cizí pomoci sám. Podle toho, zejména jeho vnitřek, tak vypadal. Kromě obývacího pokoje, tak ho hrdě nazýval, kde stál pouze rozložitý stůl a vedle něj rovněž sbitá z klád a prken postel, měl domek hned za vstupem jen úzkou předsíň po obou stranách obklopenou regály, v niž byly až do stropu naštosovány stovky krabic od margarinu, které nesly nápisy psané jeho zřetelným hůlkovým písmem: ponožky, knihy, účty, kalhoty, provazový žebřík, desky s dětskými sbory, hřebíky, na jednom z nich dokonce i podprsenky, přestože byl svobodný mládenec. Přestože se tam všude, hlavně na stole, válelo plno věcí, i bankovky a jiné cenné věci, nikdy svůj weekend nezamykal. Celý večer při otevřeném okně mu tam vyhrával gramofon se starými šlágry a sbory, přičemž si listoval ve starých časopisech, které mu před válkou posílala sestra z Ameriky.

Ale byla tam pro děti i pro jejich rodiče k vidění ještě jedna zajímavá věc, proto ho měli i všichni rádi, mluvil tak jak mu huba narostla, tvářil se a jednal, jakoby patřil do blázince a snad i proto se nebál komunistů, byl prostě jen blázen v bláznivé době. Bylo o něm i známo, že zaplatil spoustu pokut za veřejné výtržnosti a za porušení socialistického soužití, které hlasitě komentoval "zase mi ti sráči dali pokutu". Pak šel provokativně na 1.máj do průvodu v bílém tričku, v bílých baletních punčochových kalhotách a červené rádiovce. Při jeho věku to bylo obzvlášť komické, ale vykázat ho komunisti nemohli, byl to úbor jako při spartakiádě. Takže se mu zase podařilo z celé té slávy udělat frašku. Rád se taky producíroval s korálky na krku v ženských šatech z dvacátých let po své sestře a skandoval hesla "výtržníci celého světa spojte se!" Byl vlastně hippies, který už v krušných 50.letech předcházel svou dobu. Strejda Jelínek, tak mu všichni říkali, bylo jeho pravé jméno, ať mu je tedy země lehká.

Že byl pedofil a homosexuál a proto měl rád i malé kluky, to jste si snad už domysleli.

.