Kreperat

. . . . . . . . Kolikrát si říkám, proč tak všichni touží mít svatbu v Praze. .

Když jsem před několika lety obchodoval s kameny, měl jsem při jejich prodávání tisíce příležitostí poznávat rozličné lidi, nejen podle tváře, ale hlavně podle kuriosních názorů, nápadů, jedním slovem zvláštností, které mohly být stejně moudré jako bláznivé. Těch bláznivých bylo rozhodně víc. Asi nejpotřeštěnější byla žena středního věku, šedá a plachá jako polní myška. Chodila ke mně skoro každý den, v některém dni dokonce několikrát a podle nějakého znamení, nebo ročního období, podle počasí, nebo dokonce tlaku vzduchu, tak jsem to alespoň chápal, kupovala jen určitý druh leštěných kamenů. Pak tam nad nimi stála celé hodiny a trpělivě, bez známky únavy, je vybírala. Ale vybírala je tak, teď asi budu mít problém to celé popisovat, že si například vybrala tři kameny, jindy třeba čtyři po dvou párech, pokaždé to bylo trochu jinak, a pak je spolu porovnávala, zda k sobě mají ten správný vztah, zda splňují jakosi harmonii. Taky se mne i ptala "Co myslíte, je to tak dobře, jak se na t

. . . . . Co všechno pro turisty Češi neudělají. :D .