Kreperat

S M. jsme si opět vyšli na procházku k přehradě a bylo to odpoledne plné našich malých radostí. Hned jak jsme vyšli, zahlédli jsme Boží okno do Nebe, potom v jedné zahrádce krásného kocourka, který se na nás dobýval přes plot a pak v lese i muže na kole s ochočeným havranem, který kolem něj poletoval. Každá tahle maličkost nás těšila a jen jsme si říkali, jaké máme štěstí, že i přes to chladné počasí jsme spolu a prožíváme každý okamžik. Nakonec mi pak M. i natrhala proutky zlatého déště a snad se i těch květů dočkáme. . . . . Doma jsme se pak milovali, já dole, M. nahoře a zrovna když jsme byli v nejlepším, zavonil její mobil. Aniž by se ze mne zvedla, vzala ho a na druhém konci její muž (který ji pro jinou opustil a nakonec, když i jeho ta milenka opustila, zůstal sám) a že prý by se u ní večer rád zastavil. "Jo, jen klidně přijď...." řekla mu "sladce" M. Když odložila mobil a dokončili jsme to, co jsem začali, ptám se jí "Jak jsi se při tom hovoru cítila, to