Želvičky papají
Želvy sloní, nebo-li obří, které můžete vidět v pražské zoologické zahradě, jsem onehdy zastil při obědě. . . . . . . Některé fotky, hlavně ty zoomen, nejsou moc kvalitní, protože to sklo, přes které jsem fotil, bylo párou částečně zamlžené. Dvě suchozemské, i když o něco menší, jsem i měl. Samici jsme pojmenovali Bibi, Bibinka a protože se nám zdálo, že je jí smutno, koupili jsme jí Bibánka. A ti se k sobě opravdu měli a dalo by se tomu říct i láska, protože Bibák Bibinku nenechal chvíli na pokoji. Když jsme se chystali emigrovat, věnovali jsme je mé mamince a ta je dokonce i chodila do přírody venčit. Není pravda, že se s nimi člověk nemůže pomazlit, milují podrbání pod krkem a náramně si to užívají a taky nejsou hloupé. Pokaždé i čekali u dveří, když měla maminka přijít z práce a radostně jí vítali. Byli to zkrátka její mazlíčci, nenechala na ně dopustit a samozřejmě jim taky ráda dávala papat, jak vidíte nahoře na fotkách. .
