Každý den mne něčím krásným překvapí
Kdo sem chodí už delší čas dobře ví, že rád chodím do Vojanových sadů, kam jsem chodil už od dětských let... číst a kreslit a taky později randit. Dřív tam sice pávi nebyli, ale stejně měly ty sady pro mne nezapomenutelné kouzlo. A proč to tu píši? Už jako dítě jsem i pávy měl rád, ale kdo ne, když jsou tak krásní. Pochopitelně jsem měl i zálusk na jejich péra, ale o tom, že je bych mohl mít, se mi mohlo jen zdát. Přesto se mi včera sen stal skutečností. Potkal jsem tam navečer tuhle paní a ta mi dvě pera darovala. Darovala mi je jen tak, sama od sebe, i když mne neznala. Prý někdy v tento letní čas je shazují a ona je tam pak chodí sbírat. Stále častěji se setkávám s lidmi, kteří jsou ke mně laskaví a milí a to bez příčiny. Možná vám to může přijít ode mne namyšleně, ale asi si to zasloužím, protože se k lidem chovám pozorně a přvětivě a oni mi to pak nějak podle své povahy i vrátí. I šofér autobusu, když jsem pak jel domů, seděl jsem na předním sedadle, se se mnou celou cestu bavil a