Kreperat

... ale jen na fotce. Poslední dobou je v Praze hodně Japonek a tahle byla včera nejhezčí. Tahle Japonka kolem mne jen proběhla a podle toho ta fotka tak vypadá. -

Dříve jsem si taky myslel že ta je moje, jen moje, i když žádné přehnané mocenské pocity vůči ní jsem neměl. Byla zkrátka moje. Ale je to normální, že chce mít člověk toho druhého jen pro sebe. Ale už není moje. A vlastně nikdy nebyla. Byla to krásná ženská plná elánu, ale osud tomu chtěl jinak, že jsem o ni přišel. Předal jsem ji bez odporu dál někomu jinému, v tomhle případě to nebyl muž. Kdo si ke ke mně chodí číst a dívat se na fotografie, ví komu. Už dávno vím, že mi žádný člověk nepatří. Nepatří nám nikdo, milovaní přátelé, lásky, druhové, dokonce ani vlastní děti nám nepatří. Měli bychom nechávat všem volnost, svobodně se rozhodnout. I když to často bolí. A proč to tu píši? Podle poslední statistiky 40% lidí, nejčastěji žen, bylo a je druhými psychicky a tělesně týráno. Říká se tomu domácí násilí. Často se o tom co se děje v domácnostech ani neví, drží se pod pokličkou. Buď má ta žena z muže strach, nebo se za to stydí, nebo se cítí na něm tolik finančně závislá, že si říká, že