Ten sen byl sice krátkej, ale o to hroznější, že jsem probudil zpocenej až na prdeli. Přijdu do práce v dobré náladě a moje dvě kolegyně (V Čechách jsem pracoval jako architekt a ty moje kolegyně... ty byly v tom snu taky skutečné) na mne hned ve dveřích spustily "Kde jsi proboha včera byl, že jsi nepřišel do práce?" To mne v tom snu opravdu přímo vyděsilo a hned jsem přemýšlel co jsem včera dělal a jak si seženu nějakou omluvenku. :D Za totality jsme byli všechni jako ovečky. Jen jsme bečeli. Je fakt, že jsem kdysi často chodil pozdě do práce a někdy taky ani nepřišel, ale v našem Ústavu pro rekonstrukci to bylo docela volné a každej si skoro dělal co chce. Ale šéf byl šéf a navíc bylo to v době komunismu, což právě ta doba v snu mne tak vyděsila. Vy, kteří chodíte ke mně na blog častěji jistě víte, že jsem nakonec emigroval a postavil se tam na vlastní nohy a nějaká pravidelná docházka do práce se mne už netýkala. Byl jsem zodpovědný jen sám za sebe a co jsem udělal nebo ne
