Kreperat

Po Petřínu bych už mohl chodit se zavřenýma očima, protože jen letos jsem tam byl několikrát a není to proto, že bych po těch vejšlapech tak toužil. Každá moje kamarádka chce na Petřín a nechápu co je popadlo. Jako by nebyly jiné parky v Praze, které jsou v rovině. Ty holky jsou zkrátka takové romantické duše. Maruška byla na Petříně jen letos už dvakrát a když jsem ji tentokrát chtěl vzít do Radotína, kde jsou fosilie, že bychom je mohli hledat, chtěla zase jen na ten proklatej kopec. Abych si ušetřil to stoupání do kopce, vyjeli jsme na Pohořelec a když už jsme tam byli, navrhl jsem jí. že se nejdřív projdeme Strahovským klášterem, kde je Památník národního písemnictví. . . . . . . . Praha byla ve slunečním oparu. . . . . . V kopci je i pramen (listím zanesená studánka). Panna Marie věnovaná Praze exulanty. Mám tolik fotek, že se sem všechny najednou nevejdou, takže další z Petřina až příště. Podívejete se i na předchozí článek, kde jsou taky fotky z Petřína (Seminářské zahrady). .