Můj normální pražskej den
Probudil jsem se až kolem jedenácté, protože jsme si včera povídali, já s moji milou, až dlouho po půlnoci. Nevysvětlujte si to jinak než jak je to míněno. Pak jsem se tedy z postele vyhrabal a první moje cesta vedla k oknu, abych se podíval jak je venku. Tam bobovaly děti z místní školky. Ten pohled na ně, i přes to mlhavé mrazivé počasí, mi docela dodal odvahu, abych se taky vypravil ven. A to do antikvariátu. Můj byt je totiž doslova přecpanej knihami, opravdu tisíce, které tady najdete všude, a k mnoha, jak jsem už dávno usoudil, se už asi nikdy nevrátím, a proto musí z mého bytu zmizet, aby se jimi mohli potěšit i ostatní. První moje zastávka byl antikvariát ve Spálence, ale fotku z ní nemám a tak tu máte Pařížskou. V té Spálence mi jich vzali jen pár, jsou vybíraví, nebo už je měli na skladě a tak jsem tramvají zajel do Růžové ulice, kde si vzali ten zbytek. Ten pán, majitel antikvariátu, když mi pak vypisoval adresu z občanky, když zjistil kdo jsem a kde bydlím, mi řekl že mne z
