Můj normální pražskej den

Probudil jsem se až kolem jedenácté, protože jsme si včera povídali, já s moji milou, až dlouho po půlnoci. Nevysvětlujte si to jinak než jak je to míněno. Pak jsem se tedy z postele vyhrabal a první moje cesta vedla k oknu, abych se podíval jak je venku. Tam bobovaly děti z místní školky.

Ten pohled na ně, i přes to mlhavé mrazivé počasí, mi docela dodal odvahu, abych se taky vypravil ven. A to do antikvariátu. Můj byt je totiž doslova přecpanej knihami, opravdu tisíce, které tady najdete všude, a k mnoha, jak jsem už dávno usoudil, se už asi nikdy nevrátím, a proto musí z mého bytu zmizet, aby se jimi mohli potěšit i ostatní.

První moje zastávka byl antikvariát ve Spálence, ale fotku z ní nemám a tak tu máte Pařížskou.

V té Spálence mi jich vzali jen pár, jsou vybíraví, nebo už je měli na skladě a tak jsem tramvají zajel do Růžové ulice, kde si vzali ten zbytek. Ten pán, majitel antikvariátu, když mi pak vypisoval adresu z občanky, když zjistil kdo jsem a kde bydlím, mi řekl že mne zná, i když sice jen podle mých knih. Tak jsem nevěděl jestli se mám radovat, nebo smutnit, protože pokud by někdo nosil moje knihy do antikvarátu, nebyla by to pro mne zrovna dobrá vizitka. Ale naštěstí ty moje knihy tam neměl, ale jeho žena prý dělá z kamenů šperky a proto moje knihy má doma. Dále prý jeho přítel vystavoval své sochy v parku v Bochumi, kde jinak bydlím, a tak jsme nakonec i našli našeho společného známého, ředitele místní galerie. Svět je prostě malej.

V metru, jezdím céčkem, jsem pak pochválil krásnou holku, která seděla naproti. Hádejte za co? Měla placku s Karlem.

A co jsme si povídali, nechám si pro sebe. :D

Po cestě domů jsem si pak nakoupil v Penny housky, houskovej knedlík, brokoli, máslo a co ještě... už ani nevím a před domem jsem narazil na sousedku z mého poschodí, kterou jsem naposledy viděl asi tak před rokem. Od ní jsem se dozvěděl, že žije už sama jen s králíkem, který má malé uši a musí mu pokaždé utírat prdel. Muž jí zemřel před dvěma roky. Ztratila taky syna na emboli a dokonce před jejím očima umřel, když vystoupila z autobusu a viděla ho jak leží uprostřed čumilů na ulici. Pomoc přišla moc pozdě. Abych jí ty novinky oplatil, tak jsem ji zase řekl já, že jsem rozvedenej. Ona nato, prý jestli mne žena opustila kvůli chlapovi, já že ne, že v tom byla ta sekta a tak jsme ještě dobrou půlhodinku na té chodbě měli další námět, ale ten už skoro všichni znáte.

Venku bobují děti dál, já si ohřál oběd, protože jsem ani nesnídal a tady vám právě podávám tu zprávu co mi ten den dal.

I když ještě dnešní den zdaleka nekončí, tak uvidíme.

A jak jste prožili den vy?

.