Když mne Susanna s otevřenou náručí vítala ve dveřích...
... napadlo mi, že mám s ní sice už desítky fotek a nemám jedinou, na které by se usmívala. Její vážnost mne sice hned fascinovala už proto, že byla takovou černou ovcí mezi těmi rozmátými, ba dokonce rozjařenými spolužačkami (ty vám tu časem taky ukáži) a tak jsem si řekl, že bych ji mohl ten úsměv naučit. Já vím, že to nejde, někoho nutit k úsměvu na povel. ale přesto jsem jí dal čtyři pokusy a vidíte sami. . . . No snažila se, ale musíme na tom ještě víc zapracovat, aby z ní byla taky bílá ovečka. Jak je to s vámi s úsměvem? .