Kreperat

. Nevím jak vy, ale já je raději obešel velkým oblokem. Ten vlevo vypadal nebezpečně. :D .

Vidím, že většinu z vás můj román nebaví, protože má moc slov (i když jsem ty části na samotné minimum co nejvíc zkrátil) a nejspíš (není tam žádné drama ani sex) je to i nudný. Ale stejně se ani tím vaším nezájmem (nepíšete mi k nim komentáře a i návštěvnost je skoro na nule) nenechám v pokračování odradit. Mohu se taky utěšovat, že ten pokles návštěv je způsoben tím, že mne vyrazili z autorského klubu (dosud jsem nedostal odpověď proč) a jsou i prázdniny. Ale teď k věci: V německé televizi na základě dotazů zjistili, že děti od sedmi do čtrnácti let dostávají měsíčně průměrně 28 eur (což je 700 korun) kapesného. Ty hodné malé je prý utratí za sladkosti, ty větší (slečny) na nejrůznější přípravky, aby byly ještě krásnější. A ten růžový tank? Stál na Smíchově na Arbesově náměstí, ale už před lety odtud zmizel... Ale stejně, když si tam dávám sraz (třeba s Lenkou) říkáme u tanku. Tak jsem zvědavý, jak dlouho v podvědomí lidí ten tank ještě zůstane. Ale to se netýká jen toho tanku. Něco ...

Nový začátek Po celé té každodenní činnosti, jako bych spadl do propasti vzduchoprázdna. Snažím se něčím zaměstnat jako stroj co běží naprázdno a kterému hrozí, že se zadře. Ztratil jsem najednou klid a rovnováhu. Chodím od jednoho k druhému, beru věci a zase je pokládám, připadám se tu jako v jiném světě. Tahle nečinnost mne ubíjí k smrti. A i samota mne ubíjí a tíží. Jako kameny, které jsem vláčel a na sebe pokládal. Žít sám se sebou, sám usínat, sám vstávat, sám u stolu snídat, mezi svými čtyřmi stěnami sám vdechovat jen svůj vlastní dech a slyšet jen sám sebe, svůj vlastní hlas. Stavěl jsem zeď, kterou teď mohu dobře nazvat zeď stížností a nářků. Ta náhlá změna, se kterou se musím sám vypořádat je těžká a bolí. Samota dokáže člověka pobláznit. Ale měl bych ji přijmout jako jeden z dalších úkolů, které jsem si svým osudem vybral, se kterými se tu musím vypořádat. Proto jsem vlastně tady. Když je člověku bídně a je na pokraji zoufalství, vzpomene si obvykle na záchy...