Kreperat

Včera jsem si dal opravdu pauzu, nebo aspoň jsem měl to předsevzetí. Když Maruška odjela do práce, ještě jsem trochu pospával, ale pak mi to nedalo a vydal se do města za Jitkou Pochopitelně stejnou cestou od Wilsonova náměstí na devítku tramvaje. U toho muže jsem přemýšlel jestli opravdu žije. Vůbec se pohnul. Nejspíš takto usnul a raději jsem to nezkoušel. Totiž před před pár lety, když jsem šel s Lenkou parkem, seděl tam na lavičce podobně zkroucený muž. Lenka si nedala vymluvit a řekla, byla zdravotníé sestra, že bychom s ním měli zatřást jestli třeba neomdlel a nepotřebuje pomoc a taky tak hned učinila. Ten muž byl ožralej a ještě nám sprostě vynadal. Myslím, že už Lenka nebude s nikým na lavičce třást. A já asi taky ne. U Jitky jsem dostal kafe a pak se šel projít po Žižkově, protože tam ani moc často nechodím. Docela neobvyklý název. . . Žižkov mí svoji atmosféru, ale už to není tak docela to, jaké to tam bylo. Ale to je tak s celou Prahou. Každopádně je tam pořád plno hospod. ....