Měl jsem to štěstí, že z mých blízkých nikdo nekouřil. Nekouřili rodiče (otec jen svátečně), nekouřila moje žena, nekouřila dcera, nekouřily (převážně) ani mé kamarádky a přítelkyně, v posledních letech ani Bohunka, Lenka, Klárka, zkrátka všichni, které jsem blížeji poznal. Ale jak už jsem tady i někde uvedl, s jednou kamarádkou jsem si před pár dny vyšel na houby do Michelského lesa a byla to náruživá kuřačka. Jakmile tam viděla lavičku, hned chtěla přestávku a sedla si aby si zapálila. Po houbách jsem ji pozval domů na kafe a to jsem asi neměl dělat. Ke kávě potřebovala cigaretu a že prý jen z okna. Bez cigaret ji kafe nechutná. Návštěvám se neodmlouvá. Nedávno vypráné záclony a závěs abych znovu pral. S notorickými kuřáky je to opravdu těžké. Nedokáží pochopit, že těm druhým ten kouř skutečně vadí a ještě několik dní ten pach po cigaretách je v celém bytě, ve zdech. Obvykle řeknou dá se to vyvětrat. Dokonce mi řekla, že nejsem tolerantní. Kuřáci už mají natolik zanesené plíce a poni...