Kreperat

Byl to ten páteční. Ráno jsem se rozhodl, že nechám auto doma a pojedu do cetra města na kole. Je to dobrých deset kilometrů. Někdy jedu po silnici, je to o něco kratší, ale zase s převýšením a i nebezpečnější, ale cyklostezka byla dlouhou dobu po té bouři uzavřená. Tentokrát se mi zdálo, už je to dva týdny po té katastrofě, že po té cyklostezce projedu bez problémů. Navíc se jede celou cestu po rovině a kolem je i hezká příroda. Přesto tam stále přes cestu ještě leží stromy. U zubaře jsem šel jen na kontrolu... ... a při čekání v křesle jsem se aspoň vyfotil. Pak mi napadlo navštívit Stefan a přišel jsem v nejlepší čas. Jeho přítelkyně připravovala oběd. Vedle je hned městský park, divokých králíků je tam pořád plno, prošel jsem jím ... ... pak okoukl obchody, jako třeba tento a nakonec si u Deichmanna konečně koupil boty. Cestou domů jsem sice zmokl, ale čekala na mne tam dobrá večeře. Těstoviny s čerstvými hříbky na cibulce a trochu pak pochušené na smetaně. Nebyl to tak docela šp