Kreperat

Malý dodatek k předešlému článku. Dnes jsem kamarádce sám zavolal, protože jsem měl obavy jak tu rodinnou katastrofu nese, ale byla s tím stavem, že je konec jejich manželství, docela smířená. Vyhodila ho z domu, že ho už nechce vidět, ať ji neotravuje a ponechá ji konečně svobodu. Docela se ji dokonce ulevilo, že to má konečně za sebou a že to ani nebylo těžké. Dříve po takových hádkách celé noci probrečela, ale tentokrát kupodivu spala jako zabitá. Nicméně její manžel se odpoledne znovu u ní doma objevil a tvářil se jako by ani ten včerejší večer nebyl, ten jejich konečný rozchod, ale jen její "hysterie" a na něm je aby ji to odpustil. "Tak vyber si vlastně co ten chlap chce..." řekla mi. Takhle by mu to bylo každopádně pohodlnější. U mne povečeřet, skutečně mu dala jíst, a odjet na noc za milenkou. Každopádně je tentokrát rozhodnutá, že s ním už nadobrou končí a vlastně i její děti ji v tom podporují. Takový čuně z procházky s mojí M. .

Kdyby člověk věděl, kolik jen tragedií se děje v rodinách po celém světě o ničem jiném by se nepsalo. Včera v televizi zrovna bylo jak žena chtěla odejít od manžela a on se jí pokusíl zabít, aby nepatřila nikomu jinému. Pokud se dobře pamatuji, dostal čtyři roky na pevno a nejspíš zatím co bude sedět, stejně už ji neuvidí a nejspíš jinému bude stejně patřit. Včera jsme si opět s M. dopřáli procházku kolem Botiče u Hostivařské přehrady, chvílemi pršelo, chvílemi sněžilo a nakonec i to sluníčko se prodralo z mraků. Byla to moc krásná procházka a náramně jsme si ji užívali. Někdo takové štěstí nemá. Večer jsme potom společnými silami pekli koláč a jak jsem přenášel pánev, abych v kuchyni uvolnil místo, vysmekla se mi z něho skleněná poklice a naráz byt plný střepů. Kdyby aspoň přinesly štěstí mé jiné kamarádce, od které jsem hned nato dostal tuhle sms. Tahle kamarádka mi občas večer zavolá, když nemá komu se svěřit. Jak jsem tu už jednou psal, její manžel ji zanáší, ale ona přesto nemá sí