Kreperat

Dívali jsem se na sebe a bylo to jako ve snu. A když stála tak blízko a políbila mne... patřil mi celý svět. Bylo to v srpnu, tak jsme se toulali celou Paříží a v té chvíli jsme přestali existovat. Stmívalo se... a pak, když slunce zapadlo za kostel svatého Eustacha, nám už bylo všechno jasné. Zašli jsme spolu do nedaleké vinárny, bál jsem se toho co bude dál, měl jsem takový strach. Věděl jsem, že když s ní půjdu do jejího pokoje v hotelu, všechno se nenávratně změní. Všechno! Cítil jsem, že takovou lásku člověk potká jen jednou v životě, to se pozná... Chutnala sladce... "Ne ne, jen zůstataň ležet, chci se na tebe dívat, pořád, abych se tě mohl zapamatovat, jsi tak krásná, pane Bože, copak takové štěstí může ještě existovat? Víš co pro mne tahle chvíle znamená, víš že když jsi se mnou, nic jiného už pro mne nemá smysl. Jsi to jenom ty. Odposť, že ti to říkám, nemohl jsem jinak, zlobíš se na mne?" "Ne proč?" "Nejspíš tě to už nudí" "I já tebe miluji.