Poslední dny mi připadají jako neskutečné...
... ale ony skutečné jsou. Všechno je jinak a všechno se odehrává jako v jiné rovině... a já se tím nechávám vést. Co se zdálo, že bude trvalé, najednou se někam vytratí a objeví se něco docea nové. Takové zvraty bývají ve snu a člověk si pak říká, jestli se mu zdálo nebo ne. Každopádně, pokud to není horor, jsou to jen krásné zážitky a kdo by se pak z toho všeho chtěl probudit. Ráno jsem s Jitkou posnídal, pak ji vyprovodil k autobusu a na pár minut ještě zalehl do postele. Pak mi napadlo, že bych měl vyprat a trochu poklidit ten bordel kolem. Ve dvě jsem měl jít vyzvednout Marcelku v Hostivaři a domluvili jsem se, že se projdeme kolem přehrady. Podle předpovědi mělo být hezky, ale zatím to nevypadalo. Marcelka tam na rozdíl od Marušky čekala na minutu přesně a tak jsme k té přehradě hned vyšli. Šli jsme podél Botyče a ten byl docela rozvodněný, že vypadal jako horský potok. Bohužel (nebo bohudík?) stále víc shledávám, že si s Marcelkou rozumím víc než s Maruškou. Maruška se i posledn