Kreperat

...jsem prožil v pohodě a jak než jinak, já mám pohodu pořád a hned tak mne něco nerozháže. A navíc krásně svítilo sluníčko, i když se trochu ochladilo, protože vál studený vítr. Nejdřív jsem zašel za Christianem mu vrátit kameny, které mi půjčil na prodávání... něco jsem tím vydělal i jemu a pak vyrazil do města pozastavit německý internet. (A to jsem ještě netušil, že mi byl tady zrovna pozastaven blog. :D) Tam mě napadlo, že bych si mohl nechat dát injekci proti chřipkám. V Praze je každej nachcípanej a nerad bych zase něco od někoho chytil. Bylo to poprvé, protože imunitu mám docela dobrou, ale pro jednou jsem to zkusil. Za to mi ale vynadala Alexandra, kterou jsem pak potkal, protože je odpůrce očkování, přestože, nebo právě proto, je její syn doktor. Naruším si podle ní tím jedině tu moji imunitu. Ale už se stalo. Změřila mi iu ze iniciativy i tlak, mám 70 na 130, takže dobrý. Na okně měla hezkou orchidej, tak jsem jí řekl, že bych si ji rád vyfotil... pak jsem chtěl fotil i ji,

Jak jsem tu už napsal, na dlažbě Staroměstského náměstí se objevila jedné srpnové neděle záplava květin, což bylo pro lidi krásné povyražení. Praha prostě žije a je to nejvíc vidět tady... je tu pokaždé nějaké překvapení. Pamatuji Prahu za doby totality. Samozřejmě kouzlo taky měla, ale působila docela nehostinně, fasády domů potlučené a lidé působili šedě a uspěchaně, bez úsměvu na rtech. Teprve po pádu komunismu se Praha naučila žít a celá rozkvetla... někdy pro Pražáky až moc bouřlivě. Ta stará tichá místa a zákoutí se změnila v turistický ráj a to jejich kouzlo už není takové. . . . . . . . . . Tak jsem dojel do Prahy celej... jen mne tu čekalo malé překvapení, že byl vám můj blog nedostupný. Ale rozebírat to nebudu. .