Kreperat

To není tak docela z mé hlavy, protože třeba Rimbaud si to myslel, i Sartre to napsal a jak jistě víte, nepovažuji vás přece za hloupáky (nejsem Zeman), byla to v době Goetha docela velká móda, že si mladí lidé přímo s rozkoší brali život. Tak zvaná Wertherova horečka. Nebyla to organická nemoc, jak by si někdo mohl myslet, ale kvůli nešťastné lásce sebevražda. Zavinil to sám Goethe, když napsal román Utrpení mladého Werthera, kde popsal své nešťastné lásky a na závěr se nechal inspirovat sebevraždou přítele. Jak poetické, jistě si řeknete. Ale o tom, že by měl člověk páchat sebevraždy kvůli nešťastné lásce, tak jsem to nemyslel. Do těch asi dvaceti člověk žije naplno, poznává dosud nepoznané, všechno prožívá jak poprvé, ale pak už jen paběrkuje. Ty další roky jsou jeden jako druhý, čekají nás jen existenční starosti a jediné co nás pak může ještě překvapit, je právě ta smrt. Takže opět jeden výplod mé choré mysli. Takže mějme se krásně a dokud nám zdraví slouží, milujme se. :D .

To mne dnes ráno napadalo, když jsem si prohlížel portréty Boženy Němcové. . . Vlastenka, buditelka, krásná žena, do které se zamilovali všichni tehdejší intelektuálové. A proč bychom tedy nemohli i my? A skutečná podoba, když jí bylo pouhých 36 let. Dnes by se za ní asi moc chlapů neotočilo. Všechno co bylo, vidíme s odstupem času v krásnějších barvách a často dokonce růžově, například své dětství a rádi pozapomínáme na různá příkoří, které jsme v dospívání zažili. A takto bychom mohli uvést i mnoho jiných skutečností. Idealizujeme si. Především minulost. Zvláště když se nám zrovna nevede nejlépe. A to pak v mysli dokážeme všechno nekriticky proměnit, převrátit naruby a ztrácíme paměť. Dobrým příkladem může v dnešní době být i ten nostalgický pohled některých lidí, většinou stárších, na doby předrevoluční, kdy nám vládli takzvaní komunisté. Vždyť to přece s námi mysleli jen dobře. A už jsem zase u té politiky. :D .