Proč si všechno tak rádi idealizujeme

To mne dnes ráno napadalo, když jsem si prohlížel portréty Boženy Němcové.

.

.

Vlastenka, buditelka, krásná žena, do které se zamilovali všichni tehdejší intelektuálové. A proč bychom tedy nemohli i my?

A skutečná podoba, když jí bylo pouhých 36 let. Dnes by se za ní asi moc chlapů neotočilo.

Všechno co bylo, vidíme s odstupem času v krásnějších barvách a často dokonce růžově, například své dětství a rádi pozapomínáme na různá příkoří, které jsme v dospívání zažili. A takto bychom mohli uvést i mnoho jiných skutečností. Idealizujeme si. Především minulost. Zvláště když se nám zrovna nevede nejlépe. A to pak v mysli dokážeme všechno nekriticky proměnit, převrátit naruby a ztrácíme paměť. Dobrým příkladem může v dnešní době být i ten nostalgický pohled některých lidí, většinou stárších, na doby předrevoluční, kdy nám vládli takzvaní komunisté. Vždyť to přece s námi mysleli jen dobře.

A už jsem zase u té politiky. :D

.