Takový můj docela normální den
Ráno vstanu až se (bez budíku) vzbudím a chvíli medituji, dokud se zcela neproberu. Je to výsada, když je člověk na vlastní noze a jsem za ni i vděčen. Někdy se probírám i sny, který jsem měl a pak, pokud mám náladu, pracuji na další knize. Samozřejmě se taky podívám do počítače co kdo píše a tentokrát to byla Ola, která mi sama od sebe bezelstně nabídla, že mi olouská vlašáky (nemám louskáčekj), které jsem dostal od Jitky, která je na ně alergická. Chtěl jsem se jí odvděčit třetinou, ale ona to odmítla. Prostě jsem to nabídla jen tak. Když louskám ,tak ráda pomůžu i druhému. Já už jsem prostě taková dobrosrdečná. A vím, že toho i spousty lidí využívá. Pak mi napsala i M., která se se stále víc se svými depresemi potýká a nechce vidět nikoho (ani mne) a je jako želva, která je do svého krunýře zalezlá. Nechce žádnou pomoc a prý ji mám dát čas. Až budu v pohodě, dokud nevím co se mnou bude nejsem schopná normálně uvažovat. Už je mi trošku líp, dneska jsem brečela jen jednou, a tak ješt