Jak si život vysníme, takový i máme
Lidé si moc stěžují, jsou nespokojeni s tím co mají a pak se diví, že to jde s nimi z kopce. O tom jsem včera mluvil s mojí M. když jsme si vyšli po Praze. Hlavně myslet pozitivně, na nic neříkat "ne" a dívat dopředu, což je ovšem tak trochu M. problém. A asi není sama. Plno žen, když se jich zeptám, nemohou říct, že by bylo jejich manželství zrovna ideální, ale přesto se té mizérie drží jako klíště. Nejdřív kvůli dětem a později, když dorostou, je pro ně jen pouhá představa nemožná, to celé ukončit, jako pád do nejistoty. Samořejmě že sní, jak by ten jejich život mohl vypadal, ale neučiní ten rozhodný krok. Raději žít nelásce (případně si najít příležitostného milence), a celé to nějak doklepat do konce... Navíc zvyk, jak se říká, je taková železná košile. Včera bylo po té bouřce krásně i když se zase tak moc neochladilo. Miluji její pozadí, tak jsem ho tady na fotce zdůraznil. Přeji vám stejně tak krásný den jako jsme měli včera my dva. .