Kreperat

Moje M. dnešním dnem tady v Praze s prací končí (ten úřad kde pracovala taky končí) a jelikož sem denně dojížděla, naše milostná budoucnost je nejistá. Podobně jsem před dvěma roky dopadl s jinou M. (jaká shoda křestních jmen s nejspíš špatným koncem) která se po rozvodu musela odstěhovat až na druhý konec Čech. Jediný plus s M. je ten, že nebydlí tak daleko a můžeme se aspoň občas (i když ne denně, jak jsme byli zvyklí) vídat. Život prostě není nebíčko. Jsme tu jak v očistci a musíme se s ním pokaždé nějak vypořádat. Už včera byl celý den jako předzvěst něčeho nedobrého. Pro co jsem se rozhodl, nakonec skončilo špatně. Sedl jsem na vlak, že se podívám do Klánovic do lesa jestli rostou, ale zůstal jsem viset v Běchovicích, že vlak hned dál asi nepojede, protože někdo skočil pod vlak. V kupé jedno školní dítě prohlásilo: "Zase nějakej zasranej debil..." Doma jsem se pak dočetl, že to byla dvadvacetiletá holka. Taky asi řekla životu sbohem. Čekat jsem nechtěl a tak jsem se radě