... a jen tohle na ně platí. Ale to musíte jistě vy ženy znát taky, jinak s vámi nehne ani pár volů. Včera dopoledne jsem trpěl víc jak tři hodiny na křesle u zubaře a pak jsem si šel dát termín na plicní, abych měl jistotu, že ten zánět, který jsem si v Praze uhnal, dopadl bez následků. Poslední termín mi ta paní mohla dát až za měsíc a půl, tak mají nabito, ale to asi budu už v Praze. Nakonec mi asi po hodině domů z vlastní inciativy volala, že bych mohl dostat ten termín v pátek, protože jeden člověk odřekl. Mám pocit, že jsem si to zasložil jen proto, že jsem se na ni usmíval... Já se vlastně usmívám na všechny ženy, když se mi líbí. To je to moje tajemství. Ženy obvykle doma moc ůsměvu nedostanou, tak jsou pak vděčné i za úsměv od cizího muže. Tu milou ženu, se kterou jsem si úsměv vyměnil, jsem sice nefotil, ale zato tyhle dvě holky. Jsou to Suzanne kamarádky a spolužačky ze stejné umělecké školy. Ta vpravo je Rakke, budoucí sochařka. .
