Kreperat

Už časně ráno, protože jsem nějak nemohl dospat, pustil jsem se nejdřív do hruškového koláče (jedna vrstva těsta, pak hrušky nakrájené na plátky, pak znovu těsto a na povrch nastrouhat ještě jednu hrušku - moje momentální improvizace, protože nikdy nevařím nebo nepeču stejně) pro M. až ji zase půjdu naproti k práci. Tam jsme se nakonec rozhodli, že tu Hostivařskou přehradu tentokrát vynecháme a zajeli jsme přímo k Vltavě. Sluníčko sice nesvítilo, ale bylo až podezřele teplo, takže jsme si sedli na lavičku ve Vojanových sadech, že se pustíme do toho koláče. Kdyby byl z lístkového těsta, mohl by to být aspoň podle chuti vlastně závin. Máme to s M. tak truchu převrácené než jiní milenci... já pro ni rád peču a vařím a těší mne, když ji jídlo ode mne chutná. A ona napak je ráda, že vařit nemusí. Už se toho pro svého muže navařila dost. Ale jen co ten koláč M. z tašky vybalila, hned se na nás jeden páv hnal a za ním včetně holubů další, takže bylo po klidné svačině. . . . . . . . . Ne že by