Kreperat

Cesty Kdysi mne noc co noc pronásledoval jeden sen, do nejmenších podrobností stejný a i později se občas vracel. Nemohl jsem se ze svého bytu a pak domu dostat jinak ven, než přes půdu... potom vikýřem na střechu a po střeše do sousedního dvora, kam jsem přes nějaké římsy seskočil, odtud po plechovém přístřešku, mohla to být garáž, pracně a s velkými obtížemi na vysokou z pálených cihel neomítnutou zeď, z ní někomu do zahrádky, pak jeho opuštěným domem a dál přes ještě několik zahradních domků a zahrad. To všechno za štěkotu psů celého okolí a nakonec přes poslední plot na pokraj vzrostlého pole, které jsem k vzdálené cestě musel přeběhnout. Protože to bylo každou noc, cestu jsem už znal zpaměti a pěšina přes pole už byla mnou z předešlé útěku prošlapaná. Proč tenhle hloupý sen vykládám? Jen proto, že podobné putování tady mám, když se vypravím do města. Mohl bych zvolit směr po pobřeží, ale tam pořádná cesta nevede, takže bych se musel kolem útesů probrouzdat mořem. Navíc do města to