Když člověk neví kam patří...
... a nakonec tu svojí orientací zjistí až moc pozdě, dochází k tragédiím. Jeden můj kolega, bylo mu něco přes dvacet, ale už byl ženatý a dvě malé děti, skutečně zjistil jak na tom je hodně pozdě. Je to až k neuvěření. Stačilo aby se zůčasnil nějaké sobotní oslavy, na které byl bez ženy. Tam se pravděpodobně opil a do jednohu muže se natolik zbláznil, že nepřišel domů (ani v pondělí do práce) celé tři dny a jeho žena ani nevěděla co s ním je a co se mu stalo... a volala nám zoufale do práce. Nakonec se spolu opravdu rozvedli a ten můj kolega se k tomu muži odstěhoval. Asi ještě horší je to, když ten člověk opravdu neví na čí straně je. I když naopak jedna moje přítelkyně to považuje dokonce za přednost. Když zatouží po ženě, pomiluje se s dívkou a když zjistí, že jí u ní přesto něco schází, jistě se dovtípíte co to je, dá si rande s mužem. Ale jestli je přesto šťastná, to ví opravdu jen sama. Do hlavy člověk lidem nevidí. Včera to bylo bez fotek, ale našel v archivu jednu, která se k