Černý Silvestr
Nechci vám dnes kazit náladu, ale pro mne je Silvestr už několik let dnem smutku a vzpomínek, protože právě někdy v těchto hodinách, krátce po poledni, zemřela moje máma. Byla ta náhlá smrt, kterou nikdo nečekal. Po obědě si dala černou kávu a ani ji nedopila. Takovou rychlou smrt bych si docela i sám přál. Opíjet se dnes nebudu, ani nemám chuť, ale skleničku červeného vína si dám a na ni zavzpomínám. Její fotografie trochu jinak: Na té zažloutlé fotografii, kterou držím v ruce, je mladá. Malá vesnická holka, jakou jsem nikdy nepoznal. V pozadí je jejich statek, kde celé dětství a dospívání prožila, ale ten se nezměnil, ten znám, i když už viditelně zchátral. Sedí na dřevěné stolici, je bosa a zdá se, že se nerada fotografuje, a že by už ráda vstala. Je živá a neposedná, protože kmitá nohama. Proč to vím? Ty její nohy jsou na té fotografii neostré. Je dost hubená, tahle holka, a všechno na ní visí. Možná to tmavé vytahané tričko a bílou krátkou sukni, dost nad kolena, zdědila po sestře