Kreperat

Obnova domu Poprvé jsem tu zříceninu, zchátralý opuštěný hrádek, zahlédl před lety při procházce ostrovem, když jsem tu ještě pobýval se svou ženou a dětmi a byla to láska na první pohled. Stál osamocen na ostrohu skály nad mořem "bičován větry". Byl to dům, který celé roky osudově čekal jen na mne. Už tehdy bylo naše manželství na pokraji rozvratu, nedalo se na něm nic cokoli opravovat, takže jsem si ve skrytu duše předsevzal, aniž jsem tomu zcela věřil, že jednou, jestliže se konečně rozhodnu sbalit všechny své kufry a dát všemu sbohem, moje cesta povede právě sem a majitele, je-li ještě nějaký, se pokusím přesvědčit, aby mi dům i s pozemkem prodal. Navrhoval jsem celý život nejrůznější úpravy, obnovy a přestavby, ale nikdy to nebyly domy, které bych postavil vlastníma rukama sám, ty pro mne zůstaly jen na papíře. Když jsem teď před domkem v úžasu konečně stál, musel jsem s lítostí konstatovat, že z dálky vypadal rozhodně lépe, ale to místo, ta poloha nad mořem byla tak poh

. .

To bylo před lety. Od té doby se v mém životě mnohé změnilo, osud si se mnou zahrál jinak, než jsem předpokládal a doufal. Se ženou jsem se rozešel, našel jsem v sobě sílu od ní odejít a začít někde daleko, podle mých představ, a pak jsem se rozpomněl, kde jsem byl skutečně doma. Prodal jsem sbírku, auto, prodal jsem všechno co bylo možné i pod cenou zpeněžit, neprodejný zbytek jsem rozdal. Jediné co jsem si ponechal, byl jen můj starý psací stroj a pár CD hudby, kterou jsem miloval. I své knihy, vyjma několika autorů, Jeffers, Perse, Hamsun, Joyce, Bernard… na nichž jsem lpěl a nerad opustil. Ale i ty jsem nakonec po krátké úvaze, v zápalu cestovní horečky, prodal. Cítil jsem, že všeho, co by mne mohlo pojit s minulostí, musím se pro začátek, bez milosti, vzdát. Byly to jen dobře napsané knihy, nic víc. Když vyjde konečně z domu, bezděky se zastaví a zhluboka natáhne do plic vzduch vlhce prosycený jarem. "Život není tak špatný," znovu si připomíná, "jaro je opět tady. P

. .