Kreperat

Tuhle sobotu jsem procházel městem a v duchu si říkal co je tady v Gelsenkirchenu kostelů a bohužel všechny jsou zavřené. Ta turecká komunita do nich nechodí a mešita, která tu taky je, stojí na kraji města. A najednou v ten okamžik vidím, že tam před kostelem, který se mi vždy líbil a nikdy se dovniř nedostal, stojí ověnčené auto a vrata jsou dokořán. Takže jsem tam bez váhání vstoupil. Sám jsem si vlastní svatbu pořádně neužil, protože nejenže nebyla v kostele, ale navíc jsem tehdy dostal chřipku a vysoké teploty. Ani nevím, jak jsem to přežil a z radnice přímo do postele. Mělo to být tehdy pro mne varovnání jak to moje manželství skončí. Fotky neuvidíte příliš ostré vzhledem k tamnímu osvětlení, ale snad to tolik nevadí. Většina kostelů tady za války lehla popelem, zůstaly z nich jen zdi, takže vntřní prostory bývají zcela prosté a moderní... ale pro svatby jako zrozené. . Podle toho jak mluvil kněz, střídavě španělsky a německy, nejspíš se jednalo o Španěly žijící v Německu a přáte