Kreperat

S dcerou jsme se ve čtvrtek šli podívat i do statku, který je přímo ve městě a slouží víceméně pro městské děti, aby poznaly jak to asi na venkově chodí. Samozřejmě tam chovají i prasata a tak jsem se i utvrdil v tom, proč mi vepřové nevoní. . . . . . . Dobrou chuť, pokud máte zrovna teď na talíři vepřové a škoda, že vám nemohu ještě zprostředkovat tu jejich vůni. To přirovnání smrdíš, nebo chováš se jako prase, je skutečně pro některé lidi příhodné. Tam to člověk vidí opravdu názorně. .

Jeho otec byl bezelstný, nejbezelstnější člověk, jakého kdy znal. Nikdy nepoznal co se kolem něj děje a nechal se kdekým ovládat a zneužívat. V mnoha věcech se choval jako dítě a věřil lidem. Vlastně měl rád klid a pro svůj klid bych ochoten všechno obětovat. Ten klid, kterého si tak vážil a mnoho ho neměl, hlavně pro knihy, do kterých se rád zavrtal a četl je i několikrát. Rád se k nim vracel a skutečně je celé od samého začátku až do konce, jakoby poprvé, přečetl. Nejspíš mu nezáleželo o čem se v knize píše, ale jak. Vypadalo to tak, že ačkoliv nenapsal v životě jedinou knihu, byl rozený spisovatel. Tahle jeho nevinná záliba se mu ale už několikrát vymstila. Jeho matka, naproti tomu, si dovedla s knihami poradit rychle. Obvykle přečetla několik stránek v úvodu, několik uprostřed, pak závěr a byla v obraze. Na zdlouhavé příběhy neměla v úmyslu ztrácet čas. A měla vlastně i pravdu, s čímž někdy souhlasili i otec, protože dobře věděl, že je spousta knih, kde se jen přemílá a nemá to hla