Někdy se všechno rozběhne na plné obrátky...
... a člověk to už nevrátí zpět ani nezastaví. Ten kamarád přišel za mnou zdrcenej a s pláčem, že s ním jeho přítelkyně udělala ráznej konec. Pozvala ho na oběd a tam mu řekla naplno, že už ho má dost a že by si měl dát v brzké chvíli z jejího bytu odchod. Byl to pro něj šok. "Nebyla s ní řeč, nenechala si nic vymluvit, ani ty naše krásné začátky, kdy jsem se tak milovali a po sobě toužili, ji už nic neřekly a mám do pár dnů z jejího života zmizet." Uvědomil jsem si, že na tom jeho neštěstí nepřímo nesu i odpovědnost, protože jsem jeho přítelkyni v pondělí řekl, že ji docela chápu, neřekl jsem jí ani ano ani ne, že si spolu výjdem a v podstatě jsem ji tímto dodal odvahu s ním skončit. Takže to kamarádovi nemohu udělat, sejít se s ní, protože první co by ho napadlo by bylo, že vším stojím já, i když to není tak docela pravdu. Šlo by mi jen, když se tu někdy nudím, o příjemnou nevinnou procházku, které mívám s kamarádkami i v Praze. Když jsem ho tak poslouchal, jak si vylévá sr...